Naštěstí je poměrně sucho. Středem mokřin teče potok s pevným povrchem. Do kožených prabosek skutečně neteče. 😁 Jenže pak jsme byli nuceni změnit směr. Po sušších ostrůvcích k pevnému břehu. Jeho Lordstvo ale mělo svůj vlastní nápad. A zapadlo do černého smradlavého lepivého bahna. Až po prsa. Uvízl jako Atrejův kůň. Ani tam, ani zpět. Musela jsem najít kládu a po ní přebalancovat pro tu hroudu. Vytáhnout za kšíry a se zátěží balancovat zpět. Pekelně smrdí...