Samozřejmě, že se ten nástup do denního stacionáře musí zkomplikovat.

Tchýně už po týdnu opět řeší, jestli už mám práci. Kromě toho, že trpí nějakou utkvělou představou, že práci lze dneska najít v řádech dní nebo maximálně týdnů, tak hlavní problém je v tom, že jí absolutně nemůžeme říct pravdu.

Ona je ze staré školy. K psychiatrovi chodí jen magoři a osoby nebezpečné pro společnost, psychiatrická léčebna je blázinec, antidepresiva jsou pro slabochy ... Člověku, co je v depresi, stačí říct, ať není smutnej, že bude líp. Má si zasportovat a všechno bude fajn.

Zcela upřímně jsem v koncích a fakt nevím, co jí nakecat. Po dalších 3 měsících bez práce mám u ní velkou šanci spadnout do kolonky lempl/flákač/nemakačenko. Přiznat denní stacionář taky nemůžu.

Tak nějak jsem doufal, že v tom stacionáři mi pomohou to nějak vykomunikovat, jenže ten pozdější nástup, než jsem očekával, to teď docela komplikuje.