jeden moudrý muž— s/o
@No Good Kid — mi prozradil, jak si otevřel k „novému“ rapu těch instantních milionářů: vůbec to neporovnávat s old school hip hopem, ale přistupovat k tomu, jako k úplně novému žánru
současně mě zrovna hitnula společná deska Karla a Hasana — Room Service; paradoxně jsou Karlovy beaty na ní v podstatě boombap, tak pro mě bylo přijetí milionářských rap stars mnohem schůdnější
dal jsem tomu tedy šanci a poslechl si několik kompletních diskografií:
Hasan
— hodně jakože fakt mega mě baví jeho laid back styl…, ale všechno mi to strašně splývá, přijde mi to jako kolovrátek; není nutně špatné, když mi životní moudra vypráví někdo o generaci mladší, ale tady to nějak nedokážu přijmout… přitom bych fakt rád tu flow poslouchal víc a solo, ale když se na Room Service střídají s Karlem, je to pro mě vlastně přijatelnější
Yzo
— Logica znám od jeho počátků, nikdy mě nezaujal a ucelenější poslech jeho desek mě nepřesvědčil; cením úspěch jeho byznysu, ale jediný track, kde mě víc hitnul, byl feat na Sokratov Cowbell od fuck_kulta… Proto mě silně překvapilo jeho poslední album Exit u Palice, což je imho jeho nejlepší počin a dokážu si to pustit i opakovaně
Sheen
— znal jsem jenom útržky nějakých tracků, co jsem někde zaslechl, a vždycky mi to přišlo šíleně uplakané naříkání pro holky (: tady jsem hodně překvapený, na každé desce jsou dost dobré tracky a ty desky navíc pořád rostou… Buka je úplně popiči a sjíždím to často
