Sousedi někde v paneláku si pořídili psa. Již několik dní tedy od rána poslouchám a minimálně celé dopoledne poslouchat ještě budu, jak pes v bytě smutně vyje. Takové zoufalé volání o pomoc, protože je sám doma.
Sakra, lidi, buďte lidi.

#panelstory

Hmm, zajímavost k mýtu o neexistující klimatické krizi ukradená z jiné soc. sítě:

Filip Turek počítá “primitivní” procenta. Akorát že špatně.
„Lidé přece produkují jen 3,5 % CO₂.“
Tenhle argument zní na první pohled logicky, ale ve skutečnosti úplně míjí pointu.

Představte si jednoduchý experiment.
Baňka představuje naši planetu. Voda v ní je CO₂ v atmosféře. Jednou hadičkou voda přitéká – to jsou přirozené zdroje CO₂: dýchání organismů, zvětrávání hornin, požáry nebo sopky. Druhou hadičkou voda odtéká – procesy, které CO₂ odebírají: fotosyntéza nebo rozpouštění v oceánech.
Po miliony let byl tento systém zhruba v rovnováze a koncentrace CO₂ kolísaly přibližně mezi 180–300 ppm.
Pak ale lidstvo začalo spalovat fosilní paliva. Uhlík, který byl desítky až stovky milionů let uložený hluboko pod zemí mimo tento koloběh. Spalováním tak vzniká nový zdroj CO₂, který by se do atmosféry přirozeně nedostal.
Do našeho experimentu proto musíme přidat třetí hadičku.

Ano – ve srovnání s celkovým tokem uhlíku je tento zdroj relativně malý, zhruba těch 3,5 %. Jenže tuhle vodu do systému přikapáváme už 250 let. A protože přirozené procesy nestíhají všechen tento uhlík odebrat, množství CO₂ v atmosféře postupně roste.
Z pohledu lidského života pomalu.
Z pohledu Země extrémně rychle – asi 100× rychleji než při přirozených změnách klimatu v minulosti.
Chemické analýzy navíc ukazují, že jsme za těch 250 let spalování přidali do atmosféry zhruba 50 % původního množství CO₂.

A ještě jedna zajímavost:
Tenhle mýtus o „3,5 % emisí“ se nedávno objevil dokonce i v odborném stanovisku skupiny senátorů, které poslali k Ústavnímu soudu v rámci debaty o klimatické politice.
Proto má smysl si tenhle jednoduchý experiment připomenout. 🌍

#klimatickazmena #czech #science #filipturek #klimatomluva

Trochu neplánově jsme se dnes s vozíčkářkou ocitli bez podpůrných maminkovských služeb. Když jsem se dcery zeptal, co by si dala k obědu, řekla "Knedlíky s jahodama."
A proč ne, když si skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále, proč by ajťák nemohl uvařit jahodové kynuté knedlíky 😜
Seznamte se, tohle jsou moje "prvničky". Celkem 20 poctivých "blbounů" s jahodama.

#zase_zerou

P.S. Povšimněte si, jak jsem postupně vylaďoval velikost i tvar 🙂