@nprofile1q... pro mě "rozumět" je důležité... ale ve skutečnosti, nakonec mi nezbývá, než věřit věcem, kterým nerozumím, ale nemyslím, že je to automatické "dobré, správné a krásné".

Autorita se stává nutným zlem, a odborové hnutí nevidím jako řešení.. je to prostě forma dekadence, ale nudnější, než jiné pro mě zábavnější formy dekadence.

Vlastně asi hlavní rozdíl mezi námi je, že já jsem o málo věcech přesvědčený, že jsou "dobré, správné a krásné". Jistou nevinnost jsem schopen přiznat dětem, ale je to naivita - ve skutečnosti jsou děti pěkně prohnané.

Celkově je mezi námi nějaký zásadní generační předěl. Jistě, některé věci se mi líbí, jsou "krásné" - jiné ne - ve skutečnosti, před emocionálními pouty k věcem utíkám, takže jsem se tu "krásu" naučil upozaďovat. Estetická kritéria jsou důležitá třeba pro mojí matku. Já je respektuju, ale celkově nedůvěřuju civilizací vytvořené kráse, která mi přijde vždy na úkor přírody.

Především ale věci se dělí na to, jestli mi zabijí nebo nezabijí přece. Auto, před kterým včas neuskočím, mě s určitou pravděpodobností zabije. Globální oteplování mi zabije. Umělá inteligence mi zabije (dříve či později). Tvoje obdivované odborové hnutí mi zabije, když zjistí, že pro ně nejsem ochotnej nebo schopnej dál makat v podstatě za nic.

Na to, že jde o veřejný příspěvek, jsem odbočil poměrně daleko od původního tématu, ale zpět k té vědě: já skutečně věřím, že vědecká metoda je něco podstatného, že to byl nějaký zlom, kdy se lidi přestali tolik zabývat řešením úzkosti z toho, co bude, až tady nebudou (nebo pro někoho to byla třeba naděje?) ale začali se zabývat tím, co může fungovat, dokud tady jsou.

Takže vědecká metoda, místo slepé víry v různé doktríny (ekonomické, sociální, politické, náboženské...) pro lidstvo představovala určitou naději... ale to, co tato metoda ukázala, se nutně nejeví všem jako "dobré, správné a krásné".

Výsledkem může být popření - přístup "fakta lžou", apod.